Můj soused vlkodlak 3

"Ano, jak si přeješ."

"Můžeš mu lhát?"

"Ne."

"Sakra! No, kdyby se tě ptal kde je jeden z jeho psíků, tak řekni, že je v pořádku, že se o něj doktor postaral, nevím, jak by zareagoval, kdyby zjistil, že o vás vím."

"Ty, ale," zhluboka se nadechl, "budeš jedna z nás."

"Ano, ale on to neví a ani nechci, aby to věděl." Přikývl, povzdychla jsem si, nechci být spojovaná s žádnou smečkou, alfou ani čímkoli jiným!

"Věřím ti." Povzdechla jsem si.

"Věříš, že jsem ho nenapadl?" přikývla jsem.

"Nevím, co na to alfa." ďábelský plán mi prolétl hlavou, vítězně jsem se usmála, vím, jak docílit toho, aby se na toho klučinu nenaštval a aby mě nejméně týden nenavštívil.

"To nech na mě."

"Budeš muset zamaskovat svůj pach vlkodlaka," řekl Tom a objal mě, jestli to nevyjde, tak mu to objetí pěkně spočítám!

Jen co Adrian tak se ten vlkodlak mimochodem jmenoval dopil kafe vydali jsme se k Danielovi, naštvaně jsem klepala na Danielovi vchodové dveře, dokud je neotevřel.

"Tak podívej!" zavrčela jsem a couvla, aby viděl krčící se ho Adriana zamnou.

"Jestli se tvá blbá parta ještě jednou vsadí o to, kdo vydrží nejdéle běhat nahý kolem, udám je!"

"Ne že by mi to vadilo," vztek zaplál v jeho očích, "ale víš, jak by mohli dopadnout? S chřipkou, angínou, zápalem plic, nebo ještě hůř! Takže jim to pro příště zatrhni a týden mi nelezte na oči, nebo vytáhnu Barboru!"

"A do něčeho ho obleč!" řekla jsem, když jsem odcházela a mrkla přitom na Adriena, který se na mě vyděšeně díval, dobře nadala jsem Alfovi a co má být? Nedělam si s tím starosti, nebudu patřit do jejich smečky a hloupě plnit jeho výmysly!

"Tak jak se daří mému pacientovi?" zasmála jsem se, když jsem viděla, jak se vlkodlak ošívá na pohovce.

"Ocenila bych tvou diskrétnost, zachránila jsem tvého kamoše před hněvem alfi, zakazala jsem mu sem týden lést, nevím, jak to přežije bez toho, aby mě mohl kontrolovat. Neříkej mu, že vím o vlkodlacích a že jím jsem, prosím, chci žít vlastní život, takový jako doteď." Všimla jsem si jeho posměšného pohledu.

"Hele, co se ti nelíbí!" ohradila jsem se, "můžu tě taky přivázat, víš, že pohyb může ty stehy povolit?" odfrkl si, tady mě nikdo nebere vážně!

"Tse! dej si bacha vlčku, nebo ti píchnu něco na uspání!" odhrnul pysky a vyplázl jazyk, zasmála jsem se, pustila televizi, lehla si vedle vlkodlaka, hlavu jsem zachumlala do jeho kožichu a líně přepínala programy, ignorovala jsem Mourinin uražený pohled a zapla tam nějaký hudební program.

"Ann, spíš?"

"Ne, dumám nad svým věčným mládím," zamumlala jsem, uslyšela jsem uchichnutí a odfrknutí, otevřela oči."

"Hele, přestaň být mrzutej, nebo půjdeš na mráz." Řekla jsem vlkodlakovi, ležícímu vedle mě.

"Copak chceš, Adriane?" posadila jsem se na gauč a on si sedl na zem do tureckého sedu.

"Poděkovat ti, alfa byl tak naštavný, že jsi mu nadala, že mě poslal domů s tím, že to probereme zítra a zapadl do ložnice."

"Počkej tu," přešla jsem do ložnice a nakoukla z ona, Daniel stál u okna a prázdně pozoroval moji ložnici, měl ze své ložnice nahoře v bytě a obýváku v přízemí krásný výhled přímo do mé ložnice, proto jsem si opatřila rolety, protože vždy, když měli své slety, které trvaly do rána, já nemohla spát, jelikož mi svítili přímo do okna! Dělala jsem uraženou a stáhla roletu na papírek jsem napsala týden a připnula ji z druhé strany rolety, aby to viděl.

"Bude v pořádku?" trhaně kývl na nudícího se vlkodlaka.

"Bude, jen jestli se bude pořád vrtět, tak ho něčím přivážu k té pohovce a když bude pořád tak mrzutej, tak mu píchnu něco na uspání, nebo se unudí k smrti!"

"David nemá v lásce holky a už vůbec ne, když je má poslouchat."

"Škoda, že nemám v televizi žádnej striptízovej program!" Adrian se zasmál a posadil se vedle něj.

"Chovej se slušně, je to budoucí družka alfy."

"Nejsem, ani jeho budoucí družka, ani milenka! Bože, to že jsem jím cítit neznamena, že s ním jsem!" zaskučela jsem, nevěděla jsem, jak jinak jim to mam už vysvětlit, to mám hlavou mlátit do zdi, aby mi věřili?

"Měl bych jít domů."

"Jo, už bude tma, pojď pošlu tě zadním východem."

"Ty máš zadní východ?"

"Jasně, vyvádím jím milence." Zasmála jsem se a odhrnula z cesty pavučinu, dobře nechodila jsem tudy moc často, byl to spíše vchod na půdu, ale dříve se tu topilo v kotli, takže můj východ pro milence byl dříve vchod do kotelny.

"Nezdá se, že by tu chodili často.""

"To víš, není to, co to bývalo." Oba jsme vyprskli smíchy, někteří vlci z Danielovi smečky nebyly špatní, ne! To ze mě mluví vlk, ne já!

"Dávej na sebe pozor," poučila jsem ho, přikývl a přeskočil menší drátěný plot, který lemoval zadní stranu plotu, za domem bylo jen dlouhé pole a les, takže jsem tam na vzhled nijak moc nedbala, vrátila jsem se zpátky k vlkodlakovi, který tu semnou sdílel dům.

Vlkodlak v mém obýváku se, se zakvičením drbal přední tlapou za uchem.

"Jestli máš blechy, tak si mě nepřej!" vykřikla jsem bezmyšlenkovitě a zastavila se mezi dveřmi, vlkodlak nesouhlasně zamručel a dál se drbal, přišla jsem k němu a drbala ho za ušima, viděla jsem, jak vyplázl jazyk, div neslintal blahem.

"Příště ty blechy nechám, aby tě vysáli, jestli budeš takhle mrzutej!" varovala jsem ho a on do mě strčil hlavou.

"Jo, pořád mi nedochází, co se děje," zamručel, bude ze mě to co je on, velká, zablešená, chlupatá koule.

"Hm, nějak se to zvládne, uvidíš, uzdravíš se, vrátíš se za alfou a já budu žít samotářsky." Nesouhlasně zamručel, zase jsem ho začala drbat.

"Nemáš hlad?" lehké zavrčení se mu vydralo z tlamy, "Hej, copak já vím, kolikrát deně takovej vlkodlak jí?" ticho.

"S tebou si asi moc nepopovídám, co? Tom se šel proběhnout."

"Budu velká, děsivá přerostlá vlčice," zachichotala jsem se, život vlkodlaka by nemusel být tak špatný, běhat si po čtyřech po lese, cítit vítr v kožichu, hínu pod tlapama, s těmato myšlenkama jsem usnula.

(...)

Probudila jsem se na rozložené pohovce mezi dvěma vlkodlaky, promnula jsem si spánky a sundala z mého pasu Tomovu mohutnou tlapu, to znamená, že Tom musel pohovku rozložit.

David, se protáhl a podrbal se, otřásla jsem se zimou a přitiskla se k Davidovu kožichu, Tom se přitiskl z druhé strany a mě obklopilo hřejivé teplo, uvolnila jsem se a znovu zavřela oči. Tom se zvedl a celá pohovka se prohnula, otočila jsme se k němu a on zabručel.

"Promiň," zamumlala jsem, nejspíše se chystal proměnit, uslyšela jsem zapraskání kostí a přikrčila se, byl to ten odporný zvuk, který způsoboval mravenčení.

"Nemáš tu nic k jídlu."

"Vždyť mě znáš, mikdy jsem se moc o domácnost nestarala." Protáhla jsem se.

"Dojedu nakoupit, pojedeš semnou?"

"Budu tu hlídat, kdyby si Daniel usmyslel mě zase kontrolovat." zvedla jsem se a podívala se na Davidovy stehy, které byly už skoro zahojené.

"Neboj, zítra už budou stehy zahojené, půjdeš domů," zakňučel, "bude konec válení, chlapče!" zasmála jsem se a poplácala ho po boku.

"Dobře, brzy se vrátím."

"Hm," uslyšela jsem zvuk jeho auta a vylezla, "je tu zima." Řekla jsem Davidovi, který si mě podezřívavě prohlížel a zatopila v krbu.

"Brzy tu bude David s jídlem," podrbala jsem ho za ušima a nakrmila Mourinu.

"Už je tu," řekl jsem, když jsem zaslechla zvuk jeho auta, po chvíli se objevil mezi dveřmi ověšený nákupními taškami.

"Měl jsi zavolat, pomohla bych ti!" nadala jsem mu a převzala od něj pár tašek.

"Stavil jsem se v naší oblíbené restauraci," řekl a mával mi pžed obličejem úžasně vonícím jídlem.

"Hm, voní to užasně, ale proč toho máš tolik?" přešla jsem do obýváku skontrolovat Davida.

"Dva pro mě, dva pro něj," kývl na ležícího vlkodlaka, "a dva pro tebe, teď, když." Zasmál se a položil mi ruku na břicho, David hrdelně zavrčel.

"Nějak mě ti vlci nemusí, to jsem opravdu taková velká konkurence pro jejich alfu?" další hrdelní zavrčení.

"Chrání tě. Bože, Ann, dokážeš si kolem prstu obmotat každého vlkodlaka v okruhu pěti metrů!"

"To není pravda," zamračila jsem se nad jeho slovy, "ohřeju ti to, ano?" usmála jsem se a podrbala vlkodlaka mezi ušima, ten jen slastně zavrněl.

"Rozmazluješ je," zabručel, když jsem mu z ruky vzala sáček s jídlem. "Všichni ho hledají," kývl na vlkodlaka, který na něj vycenil zuby. "Jen alfa sedí doma na zadku." Ignorovala jsem jeho rýpání a ohřála jídlo, Tomovi jsem ho nachystala v kuchyni a David to měl na jedno polknutí v sobě, nevěřícně jsem nad tím zakroutila hlavou a usmála se. Osprchovala jsem se, snažíc se o to, aby mi voda netekla na ránu na krku, osušila se, navlékla na sebe džíny, obyčejné černé triko, mikinu a rezervní bundu ze skříně, vzala jsem svoji druhou krabičku s obědem. "Mám tě uličnice," mrkl na mě Tom, který se objevil mezi dveřmi, vyplázla jsem na něj jazyk a šla k Danielově domu, zaklepala jsem, ale nikdo neotevíral.

Otočila jsem se a chystala se jít domů, když se ozvalo ostré vrznutí dveří.

"Ann," vydechl a objal mě. "Myslel jsem, že se na mě zlobíš a neukážeš se tu," hlesl.

"Nesu ti oběd, určitě jsi nic nejedl, a jo, zlobím se, ale chci se zároveň omluvit za včerejšek, přehnala jsem to, ale prostě mě to rozčílilo."

"Pššš, to je dobré, hlavní je, že jsi tady." Nos zabořil do mého krku a uleveně vydechl, všude kolem mě se rozprostřela jeho vůně, mírně jsem se od něj odtahla.

"Tady ho máš, ja musím za Tomem," ruka na mé paži mě přiměla zůstat, otočia jsem se zpátky k němu a nechápavě na něj pohlédla.

"Nechtěla by ses zdržet, nerad jím sám." Přikývla jsem, hlava mi samovolně slétla dolů a zase nahoru, vešla jsem do chodby, zula se a zamířila za ním do kuchyně.

"jedla jsi něco?" sundala jsem si bundu a přehodila ji přes opěrku židle

"Hm... jo," řekla jsem se zaváháním a přemýšlela, kdy jsem naposledy měla něco v břiše, zamračil se, sakra, vlkodlakům se nedá lhát! Ohřál jídlo a položil ho přede mě. Zvrtěla jsem hlavou a posunula ho k němu.

"Mám toho doma habaděj, Tom byl nakupovat, mám plnou lednici." Při mých slovech se trošku napnul, ale v zápětí se uvolnil.

"Jez, určitě jsi hladový a měl by ses prospat." Zavrtěl hlavou.

"Ne, jeden z mých... přátel se ztratil, hledáme he všude kde můžeme, ale nevíme, kde je, neozývá se, nebere telefon..." Všimla jsem si, jak při slově přítel zaváhal.

"Klidně běž spát, určitě se brzy objeví."

"Není slušné jít spát, když je tu návštěva," poučil mě.

"Nezvaná návštěva," upozornila jsem ho jemně, "navíc, budu muset domů, nebo mi z něho zbyde jen kůlnička na dříví." Vzpomněla jsem si, jak Tomas plánoval co se mohlo dát předělat, co by se dalo spravit a že se tu nic nezměnila za dobu co byl pryč.

"Ty jsi v mém domě vždy vítaná."

"Neříkej dvakrát, nebo se ti sem nastěhuju s celou rodinou." Škádlila jsem ho a zasmála se, vzala jsem si bundu a vyrazila ke vchodovým dveřím, Daniel mě tiše následoval.

"Sněz všechno a jdi spát, ano?" usmála jsem se a políbila ho na tvář, byl to takový nevinný přátelský polibek, nic víc!

"Jak poroučíš, starostlivá Anno." Mávla jsem nad tím rukou a nehodlala se s ním hádat, měla jsem průšvihů až, až. Vběhla jsem do obýváku a zpozorovala Toma jak diskutuje a mává rukama na chlapce sedícím před ním, odkašlala jsem si a ledabyle se opřela o futra.