Můj soused vlkodlak 5

 "Adam Rigsby nikdo jiný dokáže složit kompliment tak, aby vyzněl jako urážka." Zasmála jsem se a posadila se, samozřejmně zády k němu. Adam byl Tomův nejlepší přítel a člen vlkodlači smečky Šedých lesů, nechápala jsem, podle čeho si dávají názvy smečky, ale já bych smečku pojmenovala tak, aby se každý bál to slovo vyslovit: Chlupatí ďáblové, nebo nijak jinak. Nepochybovala jsem o tom, že ho poprosil, aby mě ohlídal.

"Koho jsi čekala, divoško?" přehodil přeze mně teplý kabát, zachumlala jsem se do něj a vstala.

"Netušila jsem, že tě Tom pošle, abys mě hlídal."

"Někdo to udělat musí, protože ty jsi schopná za dva dny proti sobě poštvat každého vlkodlaka v okruhu pěti kilometrů. A Toma si zavolal alfa na kobereček" Zasmál se, měla jsem ho ráda, byl to jediný vlkodlak, který mi v mé blízkosti nevadil a neměla jsem chuť ho praštit.

"Navíc, jsi mi chyběla, ani nevíš, jak moc naši smečku ranilo, že jsi Toma vyhodila poté co ti to řekl." řekl posmutnie

"To teda ne, ten okruh se smrsknul na čtyři kilometry a nevyhodila jsem ho proto, protže mi to řekl, ale jak mi to řekl.

" Ohradila jsem se, on jen s úsměvem zakroutil hlavou.

"Pojď, je zima, musíš se zahřát," chytl mě za paži a táhl mě k mému domu, vešli jsme dovnitř a já se vydala obléct, posadila jsem se na pohovku a snažila se nazout si ponožky.

"No to nemyslíš vážně!" vyhrkl vyděšeně Adam, nechápavě jsem se na něj podívala a nechala ponožku ponožkou.

"Tušil jsem, že se na tebe budou lepit vlkodlaci pořád, to už tak bývá, když už jsi s jedním byla, ale randit s alfou?" zasmál se a já ve dveřích zahlédla Danielovu siluetu, přišel ke mě a podíval se mi na nohu, která byla poškrábaná a trošku umazaná.

"Já s nikým nerandím!" zafuněla jsem a vytrhla svoji nohu z Danielova sevření, natáhla jsem si ponožky a uleveně vydechla, když byly mé nohy konečně v teple.

"Můžeš mi říct, proč jsi mi to neřekla?" zeptal se naštvaně a oči mu žhnuly.

"Nepovažovala jsem to za důležité," odsekla jsem a zamíchala si černý čaj, který mi stihl Adam mezitím připravit.

"Nepovažovala jsi za důležité sdělit mi, že tě málem zabil vlkodlak a že jím budeš?" vyštěkl a v očích se mu nebezpečně zalesklo, vztekle praštil pěstí do stolku na kterém jsem měla čaj a zavrčel.

"Nezabil mě a jestli si dobře vzpomínám, taky jsi také nepovažoval za důležité mi říct, že jsi vlkodlak, klidně sis hrál na milého normálního souseda!" vykřikla jsem, vyskočila na nohy a zadívala se do jeho černých očí, které pomalu světlaly a nabírali oříškovou barvu.

"Já," zadrhl se, "omlouvám se, myslel jsem, že tě to vyděsí, cítil jsem tu vlkodlaka, ale myslel jsem, že tudy jen proběhl jeho pach byl nevýrazný."

"Nerad přerušuji vaši mileneckou hádku, ale ty patříš do jeho smečky?"

"Ne!" vykřikla jsem.

"Ano," naštvaně jsem se podívala na Daniela.

"Nepatřím do žádné smečky," řekla jsem hlasem, který nepřipouštěl žádné připomínky a dívala se přitom Danielovi do očí.

"Sedni si," přikázal a já si sedla, zaraženě jsme se na něj podívala, povzdechl si.

"Podvolila ses mi," řekl a stáhl mi ponožky, všimla jsem si krabičky s červeným křížem, na kterou jsem si poslední dobou vypěstovala pěknou alergii a ošetřil mi nohu, usoudila jsem, že si budu muset koupit pár balení kysličníku, když na ošetření mých ran na nohách, které byly téměř zahojené vyplácal poslední lahvičku, která tam byla. Zalepil mi ranky náplastí a znovu mi nazul ponožky.

"Nepodvolila, donutil si mě," Zasmál se, "Anno, to není dost možné, tebe nejde k ničemu donutit."

"Donutil si mě..."

"K čemu?"

"Mít k tobě úctu." Zašeptala jsem a vzpomněla si, jak jsem si bez dovolení půjčila jeho auto a on si pro mě přišel na policii, jelikož jsem v té době neměla řidičák a on mě z toho vysekal a pokáral mě, že mu to mám příště oznámit. Jednu dobu pro mě jezdil do práce, protože jeden opilý host nedokázal pochopit větu dejte mi už konečně pokoj!

"Nemohu tě nutit přidat se k nám, Anno," zašeptal a pohladil mě po tváři, "ta volba je tvá, ale jedno mohu... Řeknu všem aby tě hlídali, dneska ti sem někoho pošlu."

"Ale!" vyhrkla jsem, ale viděla jsem jen jeho mizející záda.

"A ty Adame Rigsbey ze smečky Šedých lesů, jakmile se jí něco stane v tvé přítomnosti, neseš

za to plnou zodpovědnost a je mi jedno, že tvůj alfa je muj dávný známý." Řekl a zmizel ze dveří, dříve než jsem stačila něco říct.

"Jo, randit s alfou je peklo," zasmál se Adam a se žuchnutím se posadil vedle mě.

"Ty mi taky můžeš!" ušklíbla jsem se a hodila po něm polštář.

(...)

Vzala jsem telefon a naťukala Danielovo číslo, venku se už začalo stmívat a Adam si šel odpočinout.

"Maule." Ozvalo se v telefonu.

"Nikoho neposílej a dojdi sám." řekla jsem a zavěsila, jestli nepřijde jeho problém, bože jsem ale hloupá, místo toho, abych se mu vyhýbala a snažila se ignorovat tu jeho smečku pošahanců si s ním domlouvám schůzky.

Z přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře, vymotala jsem se z deky a šla otevřít, ve dveřích stál David a mile se na mě usmál, oplatila jsem mu to pochmurným úsměvem a pustila ho dovnitř.

"Porada," řekla jsem, když otvíral pusu, aby mi řekl proč tu Daniel není. Přikývl a usmál se.

"Jeho chyba, přijde o pyžamovou párty on." Zazubila jsem se, neuvěřitelně mi vadilo, že tu není, ale nechápala jsem proč, bože, chovám se jako žárlivá manželka!

"Pyžamovou párty?" zasmál se David.

"Jasně!" vypískla jsem a odhodila župan, pustila jsem rádio a zesílila to na nejvyší hlasitost, začala jsem si hlasitě, falešně pozpěvovat a poskakovat na místě, po překonání trémy se po chvíli přidal i David, smáli jsme se a dělali parodii na tango, když dovnitř doslova vletěl Daniel. Ztuhly jsme a vyděšeně se na něj podívali.

"Anno Schvarz, musí, ten křáp!" ukázal na rádio, "tak křičet?" ztuhl, když si všiml, že držím Davida kolem ramen a jednu nohu mam kolem jeho pasu, podívali jsme se

s Davidem na Daniela a zároveň na sebe a vyprskli smíchy.

"Co je tu tak směšného a ty ji máš hlídat a ne osahávat!" zavrčel, vypnul rádio a vzduch v místnosti zhoustl. Pustila jsem Davida, který ztuhl a přikrčil se, postavila jsem se před něj a zpražila Daniela pohledem.

"Nekřič tady, tohle je moje území a David se mě snažil jen zabavit a jo tancovali jsme a jestli nepřestaneš zlomím ti nos!" zakřičela jsem na něj, Daniel hrdelně zavrčel a David mě strhl za sebe.

"Hej!" ohradila jsem se, když jsem spadla na zem, oba se zarazili a pohlédli na mě, seděla jsem na zemi a nepřítomně si třela bolavou ruku.

"Jsi v pořádku?" zeptal se David a nabídl mi ruku, jako pomoct. Kývla jsem, ale pomoc nepřijala.

"Proč si nenecháš pomoct, dlužím ti toho hodně."

"Ann, to ty jsi ho ošetřila? Proto jsi říkala, že mám jít klidně spát, že se brzy objeví!" oba dva mě propalovali pohledem, přikrčila jsem se a couvla, sakra, sakra, sakra, všechno se to začíná provalovat ven.

"Pomohla jsem mu, ležel před mým domem a byl zraněný, co má být! a jestli na mě chceš zase křičet, posluž si, já se tě nebojím!" vyštěkla jsem naštvaně.

"Děkuju," vydechl Daniel, "mysleli jsme, že je mrtvý, děkuji, žes zamnou přišla a dala mi naději."

"Já..." zasekla jsem se, "nebudeš křičet?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.

"Nebudu, jen, jen mi dej ještě šanci, než mě navždy odepíšeš."

"Odepíšu?" papouškovala jsem nechápavě, neměla jsem u úmyslu ho nějak odepsat, dlužila jsem mu toho více než dost.

"Jako druha..." ozvalo se zamnou, otočila jsem se a uviděla Adama, hnedé vlasy mu trčely do všech stran a světle modré trenýrky mu kotrastovaly s jeho opálenou pokožkou.

"Já, ale..." zadrhla jsem se, mohla bych ho mít jako druha, byl to soused, vlkodlak...

"Potřebuješ čas," vydechl a sklopil hlavu.

"Je toho moc, proměna ve vlkodlaka a všechny ty věci kolem, ty jsi vlkodlak, smečka..."

"Chápu," zamyslel se a poté se usmál, "ale stejně se tě nehodlám vzdát."

"O tom nepochybuji," zamumlala jsem ani jsem si nebyla jistá, jestli ho chci jako druha.

"Proč nespíš?" otočila jsem se na Adama, který stál mezi dveřmi a pozoroval nás.

"Copak se tu dá spát?" kývl směr rádio. "Navíc mi stejně volal alfa, musím se vrátit, ale jestli chceš, někoho ti sem pošle, stejně je nás tu už část." řekl a prohrábl si vlasy.

"No nejspíše ne." Dodal, když si všiml Danielova naštvaného pohledu.

"Dokážu jí ochránit sám!" vyštěkl, ale nikoho nezajímalo, jestli o jejich ochranu mám vůbec zájem!

"Potulují se zde vlkodlaci, kteří napadají lidi, nevíme, jaký mají důvod, ale nenechával bych ji o samotě."

"Hele, já jsem tu taky! A chránit nepotřebuju, já se o sebe postarám!"

"Ano, tak jak jsi nám to ukázala za poslední dva dny." Zavrčela jsem, starala jsem se o sebe od osmnácti, dva roky jsem byla s Tomem a poté, co jsem "zdvořile vyprovodila" Toma z mého života objevil se tu Daniel a postupem času se tu objevovali jeho kamarádíčkové, kteří se ke mě zpočátku chovali, jako kdybych neexistovala, ale potom se vše změnilo, když jsem je potkala, usmáli se na mně, nebo dokonce i pozdravili.

"Křičíš," napomenula jsem ho, "neměl bys být náhodou na poradě?" rýpla jsem si.

"Porada skončila a problémy a paličatost družky jsou důležitější jak porada." Zasmál se Adam. "Jinak, alfo, můj šéf ti vzkazuje, že byste mohli uzavřít dočasné příměří."

Daniel zakýval hlavou. "Popřemýšlím o tom."

"Není taková jakou se dělá." Kývl na mě hlavou, "Rozbrečí ji jenom film o Lassie." Zasmál se.

"Adame, ty parchante, pojď sem, ať ti můžu zakroutit krkem, bylo to jen jednou!" křičela jsem a snažila se dohonit Adama, který poletoval kolem stolu sem a tam.

"Takže má družka není tak tvrdá jak jsem si myslel?" zavyl Daniel s falešnou lítostí.

"Žádná družka!" probodla jsem Daniela naštvaným pohledem. "Žádná Lassie!" křikla jsem na Adama, jen co jsem se k němu otočila.

"Dobrou noc!" zavrčela jsem a vztekle zabouchla dveře od ložnice. Ztěžka jsem dopadla na postel a zavřela oči, zabalila jsme se do peřiny a usnula.